Dějepis

Otvíráte knížku, která by vám měla pomoci při studiu nového předmětu – dějepisu. Budete se v něm učit o událostech starých mnoho set či dokonce tisíc let, o národech a státech, které už dlouho neexistují, o životě lidí dávno a dávno nežijících. Možná vás napadne, k čemu je to vlastně dobré, proč se zabývat mrtvou minulostí, když život je dnes tak pestrý a plný mnohem důležitějších věcí? Je pochopitelné, že mladým lidem historie mnoho neříká, vždyť mají celý život před sebou, a proto je zajímá především budoucnost. Žádnou vlastní minulost dosud neprožili a nemají se kam vracet. Věřte však, že čím budete dospělejší a starší, tím víc se budete dívat zpět, přemýšlet o tom, co bylo, a pro všechna svá rozhodnutí hledat poučení a příklady v minulosti. Slavný francouzský malíř minulého století Paul Gauguin namaloval ke konci svého života obraz s názvem Odkud přicházíme? Co jsme? Kam jdeme? Dokonale tím vystihl souvislost těchto věcí: Abychom věděli, jací jsme, znali sami sebe, musíme poznat svou vlastní minulost, kořeny, z kterých jsme vyrostli. A teprve potom budeme také moci pochopit naši budoucnost, vytyčit si cíle, které budeme ve svém životě chtít dosáhnout. Poznání vlastních dějin by mělo lidstvu pomoci poučit se z chyb a vytvořit na této planetě spravedlivější a šťastnější svět, než jaký byl doposud. Není chybou historie, že se lidé mnohdy chovají jako nepoučitelní. Nikdy se však nesmíme vzdát a stále znovu a znovu se musíme snažit naplnit ušlechtilé ideály, které lidé po dobu své existence již poznali. Záleží přece jen a jen na nás, zda si z historie vybereme příklady hodné následování anebo odsouzení. Snad jsme vás přesvědčili, že dějepis není vůbec zbytečný, ale naopak velmi užitečný předmět. Na následujících stránkách bychom vám chtěli dokázat i to, že vás při jeho studiu nečeká jen suchopárné biflování dat a oprašování nezáživných historek o dávno nezajímavých lidech a věcech. Vždyť historie je plná úžasných poznání, moudrosti, ale i opravdového dobrodružství. Při hlubším zamyšlení nám pod prostými fakty a čísly ožívají lidé se svými radostmi i starostmi, báječnými sny i životními tragédiemi. Lidé stejní, jako jsme my. Lidé, bez kterých bychom nikdy nebyli. Snaha o poznání historie není nijak nová. Zajímali se o ni přinejmenším již starší Řekové před několika tisíci lety. A přece to není jednoduchý úkol. Nejdůležitější vědecké metody zkoumání historie jsou studium starých písemných pramenů a archeologické vykopávky hmotných památek minulosti. Z písemných pramenů nejsou pro historiky důležité jen kroniky či zápisy o slavných činech panovníků, ale i zcela prosté záznamy o zásobách obilí, učetní doklady, obchodní smlouvy nebo dokonce i školní úlohy. Z nich se dají mnohdy vyčíst velmi důležité poznatky o tehdejších životních podmínkách. Navíc jsou pravdivé a historii nefalšují jako mnohé kroniky nebo spisy, které byly psány za účelem zaznamenání „slavných“ činů toho či onoho panovníka. Hliněné střepy či zlomky obyčejných užitkových předmětů jsou pro archeology stejně důležité jako bohaté poklady plné zlatých, umělecky dokonalých šperků a ozdob. Pravému historikovi jde především o pravdu, o co nejdokonalejší poznání minulosti. Vytvořit pravdivý a nezkreslený obraz minulosti je obtížné nejen proto, že nás od historických dějů dělí propast času. Mnohdy je dokonce obtížnější vyložit právě ty „nejčerstvější“ dějiny, jichž jsme byli očitými svědky a aktéry. Je to proto, že na stejnou událost se různí lidé dívají různýma očima a k objektivnímu pohledu, oproštěnému od osobních sympatií čí naopak antipatií, jim chybí dostatečný odstup. Můžete se o tom ostatně přesvědčit sami. Neboť i vy, právě teď, v tomto okamžiku, používáte dějiny. Mnozí z vás (a určitě vaši rodiče a ostatní dospělí z vašeho okolí) byli svědky rozpadu naší vlasti – Československa. Byli jsme všichni „při tom“, ale dodnes se názory na to, proč se tak stalo, zda to bylo nutné a správné, kdo to způsobil, často výrazně liší. Pamatujte si však, že pravda v historii je jen jedna. Často to dá práci se k ní dostat, často nám, především v té dávnější, chybějí nezbytná fakta. Málokdy se dá také vyjádřit jednou větou. Vždy však stojí za to, usilovat za její poznání.